Sláva přišla brzy – a stejně rychle zmizela
Když se řekne Antonín Navrátil, mnohým se vybaví dětská hvězda ze seriálu „Kamarádi“, kterou si v 70. letech zamilovalo celé Československo.
Jeho talent byl patrný už v útlém věku – zpíval, hrál na kytaru a bavil kameru přirozeností, kterou mu všichni záviděli. Na konkurz do televize ho přivedli rodiče, když mu bylo pouhých šest let, a od té doby šla jeho kariéra strmě vzhůru.
Prázdniny prakticky neznal, neustále natáčel. Když se ostatní děti koupaly u rybníka, on stál před kamerou. V deseti letech se stal jednou z nejznámějších dětských tváří Československa.
Od DAMU až na Vinohrady
Navrátil se nakonec rozhodl vydat na profesionální hereckou dráhu a vystudoval DAMU, i když ne bez problémů. Studium pro něj nebylo snadné – několikrát mu hrozilo vyloučení, ale nakonec školu úspěšně dokončil.
Po absolutoriu získal místo v Divadle na Vinohradech, kde strávil třináct sezón po boku největších českých hereckých jmen. Zdálo se, že má kariéru snů. Jenže pak přišel incident, který všechno změnil.
Facka, která ukončila jeho herectví
Podle Navrátila došlo v divadle k ostrému konfliktu s herečkou Jiřinou Bohdalovou. „Dostal jsem od ní facku a následně mě nechala vyhodit z divadla,“ svěřil se herec.
Tento zážitek ho prý zlomil natolik, že se rozhodl s herectvím úplně skončit. „Nebyl jsem sám, kdo kvůli ní musel odejít,“ dodal s odstupem času.
Místo světel reflektorů tak zamířil do kovárny, kde začal pracovat jako pomocný dělník.
„Byla to tvrdá práce, ale po letech stresu a nejistoty jsem našel klid. V jednoduché manuální práci jsem měl konečně pocit, že dělám něco opravdového,“ vzpomíná Navrátil.
Návrat k mikrofonu a nový začátek
K umění se ale nakonec přece jen vrátil – tentokrát ne před kameru, ale za mikrofon. Objevil kouzlo dabingu, kterému se dnes věnuje naplno.
Založil si vlastní dabingovou společnost, kde nejen propůjčuje svůj hlas, ale také píše dialogy a režíruje. Během let se podílel na tisících filmů a seriálů, čímž se zařadil mezi nejvytíženější dabéry v zemi.
Život po životě ve světle reflektorů
Ani v osobním životě to neměl jednoduché. Dvakrát se oženil, dvakrát rozvedl, z každého manželství má jednu dceru.
Navzdory všem životním zvratům se však naučil brát minulost s nadhledem.
„Nejsem zatrpklý. Dostal jsem spoustu lekcí, ale i druhou šanci. A tu si chci užít naplno,“ říká dnes s klidem v hlase.
Z malého chlapce, který kdysi rozesmíval celé Československo, se stal muž, který našel hodnotu života mimo slávu – v obyčejnosti, práci a pokoře.
